Olomouc jako historické město, ale i přestřelka v nadzemních garážích

• 

Podrobnosti

Aktualizováno 25. 6. 2018 11:18

Už sraz před šestou hodinou ranní na kunčickém nádraží sliboval krásně prosluněný den, jelikož teploměr se už v tuto brzkou hodinu škrábal vysoko a na obloze nebyl jediný mráček. Třída 8.A se sešla v počtu 14 žáků, pana učitele a paní asistentky. Nastoupili jsme do vlaku a vydali se vstříc celodennímu programu v krásné moravské metropoli Olomouc. Po příjezdu na místo činu, jsme se vydali z nádraží do historického centra pěšky, neboť jsme měli spoustu času a byl by hřích v tomto počasí plnit MHD. Cesta vedla kolem pevnůstky, Rozária, které je součástí Bezručových sadů. Přes sady jsme se po zámeckých schodech dostali až do uliček historického centra Olomouce a na známá náměstíčka s mnoha zajímavými architektonickými památkami – kašny, sousoší, morové sloupy a v neposlední řadě také Olomoucký orloj. Tyto okázalosti města jsme si společně prošli a poté jsme si dali rozchod, který žáci využili k návštěvně informačního centra, občerstvení a nákup suvenýrů. Dále následovala společná návštěva rozhledny sv. Mořice, které se zúčastnili jen odvážní, protože obzvlášť závěrečný úsek schodiště nebyl pro slabé nátury. Odměnou pro ty co závrať překonali, byl nádherný rozhled do všech světových stran s úžasnými panoramaty, nemluvě o historickém jádru rozléhajícím se těsně pod věží.

V odpoledních hodinách jsme se vymanili z historické nostalgie a vydali se do podlažních garáží, kde nás čekala druhá polovina plánovaného programu, a to laser-game. Všichni jsme dostali svítící vesty a zbraně, rozdělili nás do dvou týmů a vypustili do tmavého bludiště, osvětleného pouze forforeskujícími značkami na podlaze a stěnách. Laser-game jsem si s žáky zahrála i já a řeknu Vám, dali mi pořádně zabrat, 15 minut běhání po bludišti ve vestě, snaha zůstat co nejdéle naživu a naopak zneškodnit protivníka, byla vyčerpávající. Po skončení, kdy jsme se vyřízení, červení a zchvácení vřítili do vestibulu, bylo vidět, že si to všichni užili naplno.

V závěru odpoledne jsme ještě jednou prošli centrum a cestou na vlak jsme ještě navštívili katedrálu sv. Václava, ve které byl příjemný chládek a klid. Když jsme se dopotáceli unaveni z celého dne na vlakové nádraží, ještě chvíli jsme počkali na náš spoj a s radostí se všichni nahrnuli do vlaku. Po dvouhodinové cestě se dvěma přestupy jsme po osmé hodině večerní opět vystoupili na kunčickém nádražíčku, kde stále svítilo slunce jako ráno, tentokrát však ze západní strany. Nikdo nám nescházel a ani k úrazu nedošlo, a tak jsme výlet zhodnotili jako úspěšný.

Žáci byli po celou dobu výletu ukázněni, přátelští a podle úsměvu na tvářích si myslím, že byli i spokojeni.

                                                                                                                                              Tereza Jalůvková