Land art je druh umění, které využívá pro vyjádření autorovy myšlenky krajinu nebo materiál spjatý s přírodou. Tak jako se např. maluje barvami, tak se land art může vytvořit ze dřívek, listí, mušlí, apod.
6. A se při výuce výtvarné výchovy zaměřila na tvorbu venku. Zpočátku jsme kreslili a malovali na výkresy. Poslední výuku jsme věnovali krajině se zadáním: „Vytvoř land art na motivy znamení zvěrokruhu. Použij pouze dostupný materiál z blízkého okolí. Nic neznič! Pracuj v týmu.“
Protože land art většinou vydrží venku jen tak dlouho, dokud jej přírodní síly nezmohou, je nutné pro jeho uchování pořídit fotografii. O tyto fotografie se nyní dělíme. Do kruhu vepsané symboly zvěrokruhu zachycovaly jednak celý zodiak, jednak vybrané symboly panny, býku a raka. Čtyři týmy si vybraly pro tvorbu většinou asfaltovou okružní cestu v blízkosti dětského hřiště v areálu školy. Jinde v té době už probíhala výuka (tělesná výchova, dokonce i matematika). Kolem kruhu byl ponechán prostor k průchodu kolemjdoucích. Zmínila bych odvážný kousek týmu, který se rozhodl pro prostorovou realizaci. Prostorové znamení vrhalo na zemi stín, kde se projevila jeho „kresba“. Všechna díla byla precizní a čitelná.
Land art podobného druhu si můžete vytvořit doma nebo z dlouhé chvíle na táboře nebo na dovolené. Vždy mějte na paměti, že jakákoliv práce v krajině musí respektovat podmínky v rámci mezilidských vztahů. Nelze svévolně ničit přírodu ani výtvarné dílo. Každý správný landartista si po čase své dílo má uklidit - tak jsme to provedli i my, jenom podstatně dříve, než bylo zamýšleno. V našem případě se bohužel o rozmetání díla postarali lidé ještě týž den.
Helena Hantkeová
Skončil se další školní rok…
Ten letošní byl opravdu velmi zvláštní pro všechny žáky i učitele. Utekl velmi rychle a přišel konec června. Loučení s deváťáky, které nemohlo proběhnout tradičně – posledním zvoněním. Žáci se však s těmi, kdo je po 9 let chtěli něco naučit, chtěli oficiálně rozloučit. Připravili jsme tedy „KŘESLO PRO HOSTA“. Sešli jsme se s deváťáky v prostorách Galerie K. Svolinského ve čtvrtek 24. 6. kolem poledne, kdy už mladší mířili ke svým domovům. Každého vyučujícího žáci usadili od onoho „horkého“ křesla, položili otázku buď vědomostní, nebo ze života. Po zodpovězení dotazu předali vyučujícímu kytičku jako poděkování, měli připraveno také malé pohoštění. Na toto neformální popovídání budeme jistě rádi vzpomínat všichni – jak žáci, tak vyučující.
Také této své deváté třídě přeji do života jen to dobré, úspěšný start na nových školách a hlavně pevné zdraví.
Mgr. M. Kahánková, třídní uč.
Dne 23. června jsme ráno měli sraz v Kunčicích na vlakovém nádraží, odkud jsme vlakem jeli do Frýdlantu nad Ostravicí a odtud se vydali na Solárku. Sice trochu mrholilo, ale výstup jsme zvládli. Na Solárce byla přestávka na svačinu. Jezdili jsme na lanovce a točili se na kolotoči jako blázni. I když byla mlha a nebylo nic vidět, vyfotili jsme se u kapličky sv. Antonína. Po občerstvení jsme pokračovali po modré značce na Skalku. V jedné chvíli jedna skupinka nepočkala na ostatní a odbočila na jinou cestu, ale brzy jsme se našli a společně došli až na vrchol Ondřejníku- Skalku (964 m n. m.). Cestou dolů do Kunčic byl hodně kamenitý terén, kde spadlo několik spolužáků (nic se jim ale nestalo) a někteří chtěli raději jít znovu do kopce než z kopce.
Výlet jsme si skvěle užili a děkujeme za doprovod paní Fajkusové a naší paní učitelce L. Golové.
Fajkusová M., Šilhavá E.
Ve středu 23. června jsme se s žáky páté třídy vypravili poznávat nebo si alespoň připomenout krásy Kunčic. Naše pěší trasa začala před budovou školy a nejdříve jsme zamířili k dřevěnému Kostelu svatého Prokopa a svaté Barbory. Ten byl původně postaven na přelomu 17. a 18. století na Podkarpatské Rusi. Když se Podkarpatská Rus stala součástí první Československé republiky, byl kostelík na popud Ing. Eduarda Šebely odkoupen a po částech převezen do Kunčic pod Ondřejníkem, kde stojí od roku 1931 dodnes již 90 let. Po krátké přestávce jsme pokračovali dál na Maralův kopec ("Maralák"). Počasí bylo chladné a chvílemi i lehce deštivé a mlhavé, ale přesto jsme úspěšně zdolali poslední stoupání a jako odměna na nás čekala skvělá zmrzlina v místní hospůdce. Cestu zpět jsme absolvovali po lesní cestě směrem k zastávce Huťařství. Všech osmnáct žáků a dvě paní učitelky zvládly celou trasu bez újmy a procházku domovskou přírodou jsme si užili.
