Pohádka na přání

Podrobnosti: Aktualizováno 10. 8. 2013 22:09

HŮLKA ŠIKULKA

Ježek se vracel domů. Dohnal ho zajíc, a tak šli spolu. Ve dvou cesta líp ubíhá. Domů měli daleko, šli a povídali si. Přes cestu ležel klacík. Zajíc si ho při té řeči ani nevšiml, zakopl, div neupadl. "Jedeš!" rozzlobil se, nabral klacík nohou a odkopl ho pěkný kus. Ale ježek klacík zvedl, hodil si ho přes rameno a běžel za zajícem. Zajíc vidí, co ježek udělal, a diví se: "Co toneseš? Nač ti ten klacek bude?" "To není jen tak obyčejný klacek", povídal ježek. "To je hůlka Šikulka." Zajíc na to nic, jen si odfrkl.

Šli a šli, až došli k potoku. Zajíc byl skokem na druhém břehu a volal: "Radím ti dobře, štětináči, zahoď klacek, bude ti jenom překážet!" Ježek neodpověděl, couvl, rozběhl se, zapíchl hůlku doprostřed potoka, opřel se o ni a už stál vedle zajíce a tvářil se jakoby nic. Zajíc překvapením otevřel pusu: "No ne, jak ty umíš skákat!" "Já vůbec neumím skákat," povídal ježek. "To všechno hůlka Šikulka. SKOK A SKOK PŘES POTOK.

A šli dál. Zanedlouho došli k bažině. Zajíc poskakoval z hroudy na hroudu. Ježek vzadu před každým krokem zkoušel klacíkem, jak je pevná zem. "No tak, štětináči, nějak sotva pleteš nohama. Nepřekáží ti náhodou ten tvůj klacek?" Ale ani nedomluvil, uklouzl a po samé uši zapadl do bahna. Ještě chvilku, zalkne se a utopí! Ježek přiskočil na nejbližší hroudu a volá na zajíce: "Chyť se hůlky a dobře se drž!" Zajíc se chytil klacíku, ježek ze všech sil škubl a vytáhl svého kamaráda z bažiny. Když byli na suché zemi, povídal zajíc ježkovi: "Děkuji ti, štětináčku, zachránils mi život." "Mně neděkuj. To hůlka Šikulka Z BLÁTA I Z KALUŽE KAŽDÉMU POMŮŽE."

Ušli zase kousek a na kraji velikého, černého lesa uviděli na zemi malého ptáčka. Vypadl z hnízda, plakal a naříkal a nad ním bezradně poletoval ptačí táta s ptačí mámou. "Pomoztě nám, pomoztě," cvrlikali. Ale hnízdo bylo vysoko a ježek ani zajíc neuměli šplhat po stromech. Jak to jen udělat? Ježek přemýšlel, přemýšlel, až na to přišel. "Stoupni si zády ke mně pod strom," nařídil zajíci. Zajíc si stoupl pod strom. Ježek posadil ptáčka na špičku hůlky, vyletl zajíci na ramena a natáhl hůlku, že málem dosáhl až k hnízdu. Ptáček ještě jednou pípl a vhupl do hnízda. To bylo radosti! Ptačí táta a máma poletovali kolem zajíce a ježka a cvrlikali: "Píp, píp, dík, dík!" Zajíc ježka pochvílil: "Jsi chlapík, štětináčku. Moc dobře jsi to vymyslel." "Co já?" To hůlka Šikulka. TROCHU SE NATÁHNE, NA VŠECHNO DOSTÁHNE."

Potom vedla cesta lesem, pořád hustším a pořád černějsím. Zajíc měl veliký strach. Ježek šel první, hůlkou rozhrnoval větve a vůbec se nebál. Najednou za stromem něco zavrčelo a ze tmy vyskočil obrovský vlk. "Stát!" Zajíc a ježek se zastavili. Vlk se olízl, zacvakal obrovskými zuby a řekl: "Ty si jdi, ježku, ty pícháš, ale ušáka sním, ani chlup z ocásku po něm nezůstane!" Ubohý zajíc se třásl strachem, zbledl a zbělel, jako by už na sobě měl zimní kožíšek, nohy mu do země zrovna zarostly. Zavřel oči a čekal na smrt. Jenže ježek měl pro strach uděláno. Ohnal se hůlkou a vší silou praštil vlka přes záda. Vlk vykvikl, nadskočil a pelášil pryč. Ani se neohlídl. "Děkuji ti, štětináčku, děkuju, žes mě zachránil i před vlkem." "Kdepak já!" To hůlka Šikulka I S VLKEM SI PORADÍ, PO HŘBETĚ HO POHLADÍ," smál se ježek.

A znovu šli dál. Vyšli z lesa. Jenže ani teď neměli ještě vyhráno, museli vylézt na vyskoký kopec. Ježek šel první, opíral se o hůlku a zmožený zajíc klopýtal za ním. Domů už měli co by kamenem dohodil, jenže zajcí se sotva držel na nohou. "To nic," povídá ježek, "chyť se mé hůlky." Zajíc se chytil hůlky a ježek ho táhl. Ušákovi se hned šlo líp. "To je opravdu hůlka Šikulka," povídal. "I teď mi pomohla." Ježek zajíce doprovodil. Zaječice s dětmi už se ho nemohla dočkat. Všichni měli velkou radost a zajíc znova děkoval: "Nebýt té tvé hůlky Šikulky, snad bych domu ani nedošel." Ježek se usmál a povídal: "Vem si ji, třeba se ti můj dárek někdy hodí." Zajíc údivem zkoprněl: "A co ty budeš dělat bez takové takové kouzelné hůlky Šikulky?" "Co bych dělal?" odpověděl ježek. "Hůlku si vždycky někde najdu, a Šikulka - ta je tady," zasmál se a poklepal si na čelo. Teprve teď se zajíc dovtípil: "Máš pravdu. Co je platná hůlka bez chytré hlavy a dobrého srdce."

End.