Že nevíte, kdo to je? Přece bratr skřítků Mecháčka, Houbáčka a Listnáčka. Všichni společně bydlí poblíž naší školky v lesích na úpatí Ondřejníka. Probouzí se vždy po létě a starají se o podzimní zázraky přírody a ze zralých hrušek vaří kouzelná povidla.
Ale od začátku…. Jednoho slunečného rána, kdy se nám příroda předváděla v těch nejkrásnějších barvách, větší děti z mateřské školy školní našly před vchodem postavičku Podzimníčka s tajemným pytlíkem plným dopisů a úkolů.
Vydali se tedy na cestu s očekáváním, co jim skřítkové připraví. A hned první úkol jim dal pořádně zabrat – složit velkou žlutou a rozstříhanou hrušku. Po splnění tohoto úkolu jsme se vydali po „Valašské“ směrem k lesu. Díky podpory a navigaci zvědavé sojky, která naši cestu provázela, se podařilo všechny úkoly splnit a na všechny otázky odpovědět. Dokonce jsme v lese postavili i mnoho domečků pro skřítky a jejich kamarády. Ale všechno neprobíhalo tak hladce, jak by se mohlo zdát. Najednou se ozvaly prapodivné zvuky, a skřítek Podzimníček, který se dosud nechal nosit v batohu paní školnice, byl fuč…. Měli jsme starost, kde může být, ale protože jsme na to nemohli přijít, pokračovali jsme v cestě. Stále jsme ještě totiž neměli to hlavní – kouzelnou hrušku. Ale co se nestalo? Při vycházení z lesa se znovu ozvala naše kamarádka sojka a dávala nám znamení. V tom jsme pod osamělým stromem (který mimochodem nebyl ani hrušeň), našli jednu žlutou hrušku. Víte, jak jsme poznali, že je to ta pravá kouzelná? Byly v ní otištěny malé zoubky – to skřítkové chtěli zkusit, jestli je dost sladká. Měli jsme velkou radost, že jsme všechno zvládli a těšili jsme se na oběd, který nám připravili v penzionu Ondřejník. Při vstupu do restaurace jsme ale všichni strnuli. Na skříňce seděl náš skřítek Podzimníček a potutelně se usmíval. Jak se tam mohl dostat?
Když už byl celý den tak zvláštní, poprosili jsme pana kuchaře, jestli by nám z té naší hrušky nemohl uvařit kouzelná povidla. Jaké bylo naše překvapení, když po obědě dostal každý misku těch nejsladších a nejkouzelnějších hruškových povidel na světě.
Skřítkové, moc děkujeme, za rok jdeme za Vámi zas.
Věra Kahánková
