Letošní pásmo Dolňánku s názvem Dráteníček bylo zaměřeno na různá řemesla a povolání. Abychom dětem co nejvíce přiblížily toto téma, vydali jsme ses Dolňánkem do Kozlovic, kde jsme jim mohly přiblížit všechny nástroje, pomůcky a nářadí, které lidé používali před mnoha lety. Autobusem jsme dojeli do Kozlovského mlýna, kde zrovna klapalo mlýnské kolo, které poháněla voda z mlýnského náhonu. Pak jsme si prohlédli mlýnské kameny, mlátičky, nádoby na tlučení másla, valchy na praní, kovářské a bednářské nářadí a spoustu jiných. Velice nás potěšilo, že děti mnohé z toho poznaly a věděly, jak se s nimi pracovalo.
Pak už nás čekala návštěva Obecné školy, kde děti mohly psát na tabulky, vyzkoušely si staré lavice a také si zazpívaly naše valašské písničky, za něž získaly uznání přítomných návštěvníků. Trochu strachu zažily při vstupu do vězení, kde už mnoho let sedí přikovaný zloděj.
Naše děti zaujala výstava sakrálního umění a zejména obrazy Křížové cesty, která je umístěna v podkroví Fojství a Obecné školy. V malé světničce, kde kdysi pobýval Leoš Janáček, poznaly naše kroje, krpce a hudební nástroje, které jsou nám blízké. Po dobrém obědě v místním pivovaru a procházce po Kozlovicích jsme se vydali zpátky do školky.
Věra Kahánková, Šárka Fialová
Chtěli byste zažít den plný kouzel a čarodějnického zaříkávání? To byste se museli objevit v pátek 29. dubna v MŠ školní ve třídě Ptáčat, kde se konal velký Slet čarodějnic a čarodějů. Děti, paní učitelky i všichni ostatní zaměstnanci v krásných čarodějnických kostýmech prožívali svůj čarodějný svět. Hned ráno se pustili s vervou do pečení čarodějnických kouzelných sušenek, kde kromě vajec z černého kohouta, mouky mleté v čertovském mlýně a prapodivných pečících prášků nesměla chybět ani kobylčí noha, muší křídlo či myší chlup. Dopoledne si děti hrály čarodějné hry a soutěže a pak přišel ten nejdůležitější okamžik. Každý z čarodějů a čarodějnic svěřili paní učitelce svoje největší prohřešky, ta je napsala na papírek, děti si je samy hodily do kotle a pak jsme společně venku všechny hříchy spálili. A tak už máme třídu Ptáčat plnou jenom hodných dětí, které tajemná kouzla zbavila zlobení.
za MŠ školní Věra Kahánková
Dne 5.2.2015 se děti ze třídy motýlků ze ZŠ a MŠ Karla Svolinského v Kunčicích p. O. objevily na Obecním plese s vystoupením ,,Ledové království", které již proběhlo jednou na Huťařství při příležitosti ,,Rozsvěcení vánočního stromu". Diváci je opět odměnili obrovským potleskem, který si děti opravdu zasloužily, protože se velmi snažily a tančily nejlépe jak dovedly. Byl to pro ně neopakovatelný zážitek. Velké díky si zaslouží paní místostarostka Mgr. Michaela Šebelová, která vystoupení na plese skvěle zorganizovala. (Fotogalerie) Aranka Barešová
Že nevíte, kdo to je? Přece bratr skřítků Mecháčka, Houbáčka a Listnáčka. Všichni společně bydlí poblíž naší školky v lesích na úpatí Ondřejníka. Probouzí se vždy po létě a starají se o podzimní zázraky přírody a ze zralých hrušek vaří kouzelná povidla.
Ale od začátku…. Jednoho slunečného rána, kdy se nám příroda předváděla v těch nejkrásnějších barvách, větší děti z mateřské školy školní našly před vchodem postavičku Podzimníčka s tajemným pytlíkem plným dopisů a úkolů.
Vydali se tedy na cestu s očekáváním, co jim skřítkové připraví. A hned první úkol jim dal pořádně zabrat – složit velkou žlutou a rozstříhanou hrušku. Po splnění tohoto úkolu jsme se vydali po „Valašské“ směrem k lesu. Díky podpory a navigaci zvědavé sojky, která naši cestu provázela, se podařilo všechny úkoly splnit a na všechny otázky odpovědět. Dokonce jsme v lese postavili i mnoho domečků pro skřítky a jejich kamarády. Ale všechno neprobíhalo tak hladce, jak by se mohlo zdát. Najednou se ozvaly prapodivné zvuky, a skřítek Podzimníček, který se dosud nechal nosit v batohu paní školnice, byl fuč…. Měli jsme starost, kde může být, ale protože jsme na to nemohli přijít, pokračovali jsme v cestě. Stále jsme ještě totiž neměli to hlavní – kouzelnou hrušku. Ale co se nestalo? Při vycházení z lesa se znovu ozvala naše kamarádka sojka a dávala nám znamení. V tom jsme pod osamělým stromem (který mimochodem nebyl ani hrušeň), našli jednu žlutou hrušku. Víte, jak jsme poznali, že je to ta pravá kouzelná? Byly v ní otištěny malé zoubky – to skřítkové chtěli zkusit, jestli je dost sladká. Měli jsme velkou radost, že jsme všechno zvládli a těšili jsme se na oběd, který nám připravili v penzionu Ondřejník. Při vstupu do restaurace jsme ale všichni strnuli. Na skříňce seděl náš skřítek Podzimníček a potutelně se usmíval. Jak se tam mohl dostat?
Když už byl celý den tak zvláštní, poprosili jsme pana kuchaře, jestli by nám z té naší hrušky nemohl uvařit kouzelná povidla. Jaké bylo naše překvapení, když po obědě dostal každý misku těch nejsladších a nejkouzelnějších hruškových povidel na světě.
Skřítkové, moc děkujeme, za rok jdeme za Vámi zas.
Věra Kahánková
