I letos, kdy nás již od začátku roku provázení různá epidemiologická omezení, se koná v naší družině mnoho kroužků. Jedním z takových je i velice oblíbený DIGI Robotík. Letos je rozdělen do dvou skupin. Jedná je zaměřena na naše nejmenší – prvňáčky. Druhou navštěvují již ,,ostřílení ”druháci.
Hlavním úkolem u prvňáčků, bylo seznámení s náplní kroužku, seznámení se s pomůckami, se kterýma budou po dobu školního roku pracovat. Robotické včelky a berušky byly plně nabité a tak stačilo jen dětem vysvětlit, jak s nimi mají pracovat. V době plné techniky to nebylo nikterak těžké. Děti velice rychle pochopily princip programování a učení vystřídala zábava. Vyzkoušely si naprogramovat berušky a včelky tak, aby projely spletitými uličkami města, vyluštily písmenkové rébusy a zdolaly překážky, které jim děti nachystaly z dřevěných stavebnic. I když se někdy stalo, že berušky i včelky cestu a překážky úplně nezvládly, děti to neodradilo a pustily se do nového programování.
Bc. Kateřina Gajdzioková
Letošní družinu Žabky navštěvují naší noví prvňáčci, kteří jsou velice šikovní a snaživí. I když mají za sebou již nějaký ten pátek ve velké škole i tak je pro ně vše nové a mnohdy náročné. Proto se snažíme jim v družině poskytnout trochu toho oddechu po vyučování. Avšak ani zde nezahálíme. Ať už to je vzdělávání hravou formou, tvoření, pohybové hry či hry obecně.
Proto jsme se rozhodli za pěkného počasí vydat na procházku. Naše obec je krásná a bylo by škoda nevyužít její možnosti, jako jsou nedaleké lesy, louky a přírodní stezky. Procházku jsme využili jak pro procvičení celého těla, sběr podzimních přírodnin, plnění úkolů, abychom procvičili i hlavičky, ale i po tvořivé stránce, kdy jsme vyrobili skřítkům domečky. Všichni jsme se vraceli příjemně nabití energií z lesa a užili si mnoho legrace a poznání.
Bc. Kateřina Gajdzioková
Usmysleli jsme si v družině, že oživíme zvyk masopustních radovánek. Jejich datum nám zrovna vyšlo na jarní prázdniny, a proto jsme slavili později.
Masopust můžeme vysvětlit jednak svým slovanským původem oslav konce zimy a příchodu jara, jednak jde o svátek křesťanský. Zde je spjatý s dobou půstu, který po oslavách nastává a končí až po 40 dnech, na Velikonoce. V uvedené době se nejí maso. Odtud název. Možná, že právě v historické minulosti během přelomu února a března docházely potraviny a pak se držela dieta, aby se ještě ponechala část úrody pro následující obrodu života. Kvůli přežití. Málo si to uvědomujeme, proto je dobré si vše připomínat.
Masopust lidé oslavují veselým karnevalovým rejem. Nejslavnější karneval bývá v Benátkách. My jsme si vyšli skromněji na procházku mezi domky v blízkosti školy. Do kroku nám bláznivě hrála kapela složená z kuchařů, pastevců, divoženek, dědků, babek…. Kdo se před naším řáděním neschoval, ten se mohl potěšit pohledem z blízka na vepříky, zajíce, slepičku, káčátko, střapáče, koně, psy, kočky a další. Vedl nás pěkně vykrmený a spokojený král, kterému předalo vedení školy právo se veselit (a pak mu je spolu se smrtkou zase odebralo). Naším cílem byl "útok" na obecní úřad. Paní starostka si mezi všemi nabízenými nevybrala a nepomohly ani všechny naše říkanky. Ani lékaře, který hned na místě uměl vyšetřit, zda mají lidé srdce na pravém místě. Ani medvěda, který je vhodný nejen do boudy, ale i na taneční parket.
Překvapením byly pro nás výborné koláčky, kterými nás obecní úřad pohostil, ale i dobré počasí a komunikativní odezva od některých obyvatel během našeho průvodu.
Přejeme všem bohatou úrodu, co zasadíme ať sklidíme a dobré lidi kolem sebe!
Družina ZŠ a MŠ K. Svolinského,
Kunčice pod Ondřejníkem
Helena Hantkeová
Letošní zima je na sníh poněkud skoupá, ale i přesto se naše děti ve školní družině dočkaly tradičních „Zimních radovánek“, které pro všechna oddělení každoročně pořádáme. Tentokrát jsme zvolily „pátrací“ turistickou vycházku s hledáním fáborků, napovídajících směr trasy, a také hledáním ukrytých dopisů s úkoly, které mají děti splnit. V dopisech, které připravili starší kamarádi, se skrývalo např. házení sněhovou koulí na cíl, hledání šišek a s nimi rovněž zasáhnout určený cíl, bobřík mlčení, počítání komínů, které na trase uvidíme, poznávání stromů a keřů. Děti si zahrály zábavné honičky, zasoutěžily ve výrobě co největšího počtu sněhových koulí v daném čase, v běhu k cíli. Zkrátka všichni si užili spoustu legrace a v dobré náladě došli k cíli – hospůdce „Na kopečku“, kde na ně čekalo chutné jídlo i pití na zahřátí a nechyběla ani sladká tečka nakonec. Posíleni a odpočinutí jsme se spokojeně vrátili zpět do školy a cestou zpět jsme nezapomněli posbírat všechny fáborky, které nás vedly na trase. Touto cestou posíláme poděkování paní Simoně Macurové i obsluhujícím zaměstnancům hospůdky „Na kopečku“ za přívětivé přivítání a výborné občerstvení.
Ivana Myslikovjanová
